Na konci dubna 2026 se globální akciové indexy opět šplhají do rekordních výšin. Světová ekonomika přitom čelí řadě problémů – vysoké ceny energií, napjaté geopolitické situace, či přetrvávající inflační tlaky. Přesto index S&P 500 prolomil hranici 7000 bodů, přičemž investoři zjevně „přecházejí“ nad obavami z války v Perském zálivu a stabilizace cen ropy kolem 90–95 USD za barel. Podíváme-li se pod povrch, zjistíme, že za růstem trhů dnes stojí zejména kapitál „vystresovaný“ okolnostmi, nikoli zdravý optimismus z fundamentů.
Co jsou „vystresované peníze“
Pojem vystresované peníze odkazuje na kapitál, který do trhu nevstupuje z nadšení pro konkrétní investici, ale spíše z vnější nutnosti – banky, fondy a správci aktiv jednoduše nemohou nechat peníze ladem. Nejde tedy o investory s žhavým přesvědčením o růstu konkrétních firem, ale o peníze hledající alespoň přijatelnou alokaci ve světle nízkých výnosů hotovosti či povinných benchmarků. Lze si je představit jako „nucené alokace“ – kapitál, který musí být umístěn a tak tlačí trhy vzhůru, aniž by k tomu existoval jasný fundamentální důvod.
Proč dnes peníze tlačí trhy vzhůru
Současná situace na finančních trzích, kdy i přes řadu otazníků proudí kapitál do aktiv a táhne jejich ceny vzhůru, je výsledkem několika souběžných vlivů. Zásadním faktorem je inflace, která v kombinaci s nastavením úrokových sazeb neustále znehodnocuje hotovost. Pro velké investory a správce majetku znamená držení většího objemu peněz na účtech faktický úbytek reálné hodnoty. Aby ochránili kupní sílu svěřeného kapitálu a dosáhli rozumného zhodnocení, jsou nuceni vyhledávat výnosnější příležitosti, od kvalitních dluhopisů až po akcie, a to i v období, kdy se ekonomické vyhlídky nezdají být zcela ideální.
Tento pohyb je dále posilován tlakem na sledování tržního průměru. Většina fondů měří svůj úspěch v porovnání s hlavními tržními indexy. Přílišná odchylka od těchto ukazatelů by pro správce mohla znamenat nejen horší výsledky v tabulkách, ale i ohrožení důvěry klientů. Správci portfolií se proto přirozeně snaží držet v blízkosti hlavního proudu, což vede k tomu, že kapitál stabilně proudí do osvědčených tržních struktur a dál je upevňuje.
Významnou roli v tomto procesu hraje rostoucí obliba moderních indexových nástrojů a burzovně obchodovaných fondů. Ty se staly pilířem současného investování, o čemž svědčí i fakt, že v roce 2025 do nich globálně přiteklo rekordních 1,5 bilionu dolarů. Tyto nástroje nabízejí efektivní a nízkonákladovou cestu k tržnímu zhodnocení. Vzhledem k jejich konstrukci směřuje velká část těchto prostředků do nejúspěšnějších a největších společností v indexech, jako je například S&P 500. Tento vytrvalý příliv nového kapitálu tak vytváří přirozenou poptávkovou podporu, která udržuje trh v pohybu směrem vzhůru.
K této dynamice se přidává i profesní obezřetnost samotných manažerů. Pro správce majetku je strategicky bezpečnější následovat převládající tržní trend, než se snažit o spekulace na pokles, které by v případě růstu trhu mohly vést k odlivu klientů. Tento psychologický faktor vede k tomu, že se většina velkých hráčů drží nastaveného směru, čímž se růstový trend dále potvrzuje bez ohledu na to, zda jsou v danou chvíli k dispozici mimořádně dobré zprávy z ekonomiky.
V neposlední řadě trhy v současnosti silně reagují na naděje spojené s budoucím vývojem měnové politiky. Ačkoliv o načasování a razanci skutečného snižování úrokových sazeb panují oprávněné pochybnosti, trh žije především z očekávání. Už jen samotná spekulace na to, že peníze v budoucnu zlevní, povzbuzuje chuť k nákupům. Investoři se tak často účastní „hry na očekávání“ a drží své pozice v naději na budoucí stimulaci ekonomiky, i když tvrdá data o ziscích firem nebo stavu hospodářství zatím nemusí signalizovat definitivní obrat k lepšímu.
Proč je takový růst křehčí
Všechny uvedené faktory vytvářejí iluzi pohody – cena ropy klesá (k 70 % zpět pod maximum), inflační tlaky ustupují, centrální banky hovoří vlídně, a akcie letí vzhůru. Avšak ekonomové varují, že současná rally směřovaná netrvalými toky je křehká. Jinými slovy, dění na trzích má v sobě známky „nuceného“ pozicování, nikoliv organicky rostoucího přesvědčení. Při posledních zvýšeních hodnot se trhy se chovaly jako by cena byla vedena především průběžnými systémovými toky – investoři např. překotně doháněli dříve krátké pozice, při čemž cenové pohyby předbíhaly logiku samotných fundamentů. Prakticky to znamená: dokud nepřijde další šok, vydrží trh sílit. Jakmile ale nějaká nervózní bublina splaskne (např. neočekávaná ekonomická data, nová geopolitická eskalace nebo překvapivá revize zisků), mohou „vystresované“ peníze prudce opustit akcie současně. Tento stav připomíná předchozí euforie financované spíše množstvím než kvalitou investic.
Co z toho plyne pro investora
Pro investory je klíčové vyhnout se extrémům. Nerealistický (a v konečném důsledku nebezpečný) by byl přístup „všechno do akcií“ s vírou ve věčný růst, stejně jako puristické tvrzení „celou rezervu hotově a nic neinvestovat“. Namísto toho je rozumné držet vyváženou a profesionálně zbudovanou strukturu portfolia. Často zdůrazňujeme, že v dnešních trzích nemá smysl vsadit vše na jedinou kartu – sázení na trendy různých tříd aktiv a správně odstupňované riziko přináší výsledky. Ve světle popsání „vystresovaných peněz“ se tedy vyplatí mít část kapitálu v relativně bezpečných třídách (např. kvalitní dluhopisy či dividendové akcie stabilních firem) spíše jako pojistku, a jinou část aktiv držet jako spekulativnější nebo alternativní. Naše zkušenost ukazuje, že právě diverzifikovaná a přemýšlivě strukturovaná alokace dává klientovi větší jistotu a klid, než hon na poslední bod indexu či hromadění hotovostních úspor s vidinou „skluzu“ inflační vlny.
Praktický rámec rozdělení majetku
1) Likvidní rezerva: Peníze na běžné výdaje, daně a neplánované události by měly zůstat v dostupné formě. Rezerva v hotovosti nebo v krátkodobých fondech chrání před nutností prodávat investice za nevýhodných podmínek.
2) Řízené tržní investice: Základ portfolia tvoří dlouhodobé investice do hlavních tříd aktiv – akcie, dluhopisy či vybrané fondy. Tuto část držíme v rukou profesionálních správců, kteří aktivně reagují na změny na trhu. Díky tomu mají investoři jistotu, že je kapitál alokován uvážlivě (například sektory, regiony či kvalita emitentů jsou vyvažovány podle aktuálního výhledu). Objemově přitom jde o zásadní pilíř portfolia, nad kterým stavíme další, pokročilejší vrstvy.
3) Alternativní a neveřejné příležitosti: Všechno nesmí být jen v akciových či dluhopisových fondech – pro větší diverzifikaci se doporučuje vyčlenit i část portfolia na kvalitně řízené alternativní investice. Jde o strategie, které nenavazují přímo na každodenní tržní kolísání – například private equity (přímé investice do neveřejných firem či startupů), nemovitosti nebo infrastrukturu. Tyto investice často fungují nezávisle na veřejném trhu a přidávají dlouhodobou stabilitu výnosů. Praktické zkušenosti ukazují, že pro investory se podíl těchto aktiv často doporučuje v řádu 10–30 % portfolia. Klíčem je správně sladit tyto strategické „satelity“ s likvidními rezervami a veřejnými trhy – neměly by portfolio nenávratně uzamknout, ale spíš rozšířit rozptyl dostupných příležitostí
Důležité je pochopit, že nejde o pouhé rozdělení procent, ale o komplexní přístup podle potřeb klienta, jeho časového horizontu a toleranci k riziku. V našich doporučeních klademe důraz na disciplinu a přehled o všech složkách portfolia – to klientovi umožňuje spíše postupně upravovat vystavení akciím či dluhopisům, než skokově alokovat vše do jedné oblasti.
Dnešní trhy nepřipomínají situaci poháněnou zdravým optimismem, ale spíše dobře namazaný stroj, do kterého jsou vynuceně alokovány vystresované peníze. Tento trend sice přinesl nové historické vrcholy, ale zároveň zvýšil citlivost trhu na nepříznivou zprávu. Proto by investoři neměli hledat jednoduché odpovědi typu „být nebo nebýt v akciích“, ale sázet na kvalitní a promyšlenou strukturu majetku. Klíčem je nepřijímat extrémy – trh ocení spíše klidnou, diverzifikovanou a odborně spravovanou alokaci kapitálu. V konečném důsledku platí, že doba dnes neodměňuje přehnané „názory“ ani jednostranná rozhodnutí. O to více váží prozíravě nastavené portfolio složené z pevné hotovostní rezervy, řádně strukturovaných investic na trzích a promyšlených privátních (nehmotných) aktiv. Taková strategie dává movitému klientovi větší šanci dosáhnout jeho dlouhodobých cílů, než riskovat volatilitu vyhnanou pouze pulzujícími toky, které se mohou kdykoli odklonit.